Search results for "stephen king"

Dneska odpoledne jsem se konečně vrátil z Jeseníků, kde jsem trávil víkend v Ostružné. V pátek odpoledne mě kolo neslo z domu do Ostružné. Asi o půl páté jsem v Líšnici potkal Blešáka, který se divil kam až to jedu, prý abych dojel za světla.

Už v Králíkách jsem si říkal, že s tím švihnu.Další sílu do cesty mi přidával až sjezd do Hanušovic – pořád z kopce podél Moravy. Tu sílu mi zas vzalo moje zabloudění, když jsem si to šinul místo na Jeseník na Šumperk. To nic. Jen pět kilometrů navíc.

Číst dále

Ještě jeden odkaz dávám do placu. Nedávno mi přišel od Piráta a opravdu stojí za to. Na serveru https://www.youtube.com/watch?v=gjyWP2LfbyQ (video již není dostupné) je umístěna reklama na automobil s podtitulem „Není dabing jako dabing“. Doporučuji klikat jen případě, že máte zapnutý zvuk.

You with the sad eyes
Don’t be discouraged
Oh I realize
It’s hard to take courage
In a world full of people
You can lose sight of it all
And the darkness, inside you
Can make you feel so small

But I see your true colors
Shining through
I see your true colors
And that’s why I love you
So don’t be afraid to let them show
Your true colors
True colors are beautiful,
Like a rainbow

…

(Phil Collins – True Colors, 1998)

Po deváté ráno jsem se vydal z domova směr ŽBK. Odtud pak má trasa vedla přes Kunvald – Bartošovice – Neratov – Černou Vodu – až na Mezivrší. Tam jsem si dal lehký oběd a pokračoval jsem dál k Anenskému vrchu a na naše tábořiště na Václavově seči. Kuchyň stojí (i když je nějaká oloupaná 👿 ), vodopád pořád vodopáduje. Taky tady jsem posvačil. No a pak už jen sjet do Rokytnice a přes Kunvald a Žamberk domů.

Podle tachometru jsem najel 74,52km průměrnou rychlostí 17,48km/h a to všechno za cca 6 hodin hrubého času.

• nejhorší úsek: no asi Zmrzlík (překvapivě ne stoupání z Černé Vody na Mezivrší)
• nejlepší úsek: Anenský vrch – Kunvald – takřka bez šlapaní
• frajer dne: jeden pán, co si to šlapal z Rokytnice na parkoviště pod Haničku na horském kole – se špuntem v sedačce před sebou i za sebou

Provoz na silnicích nebyl výrazný, spíš byl skoro žádný. Cyklistů jsem také mnoho nepotkával. Jen na Mezivrší stálo asi šest aut. Lidé spíš lítali po zahrádkách.
Nohy mne opět bolí, jako vždy. V úterý si zase neodpočnou, čeká je prý Libavá. Ve středu si odpočnou, ale pak opět ve čtvrtek a v pátek dostanou zabrat. 😕

• úspěšně jsem testoval svoji první pokusnou wherigo cache
• zjistil jsem, že i naše malé obec vydává celkem pravidelně svůj zpravodaj
• dneska ráno mi omrzla i okna v obýváku

Tak… to je asi vše.

V neděli odpoledne jsem se po čtyřech dnech vrátil ze střediskové výpravy na na Kaprálův mlýn. I když to nejprve vypadalo, že žádná výprava nebude, nakonec přeci jen byla. V osmi lidech začala výprava v Žamberku, v Brně už nás bylo devět a v pátek nakonec deset. Nevím, co tu k té výpravě mám psát. Program asi ne (hry, výpravy,…). Tak zážitky? Asi ano.

Důležitou součástí výpravy byla indulona, měsíčková, s propolisem, nehtíková. Prostě k namazání skoro všeho.

Dalším, aspoň pro někoho, důležitým prvkem bylo moje georazítko. Já… jen doplním k fotce, že jsem pouze logoval, nikoliv hledal kešku. 🙂 Žádné FTF. Číst dále

Na internetu koluje mnoho zaručených návodů, jak odstranit vosk z nábytku a koberce. A protože se mi takhle „nehoda“ také stala, začal jsem googlit. Většina návodů klasicky doporučuje buď fén nebo žehličku a savý papír. Tato řešení pro mě ale nebyla moc použitelná, protože:

• savý papír (piják – jak ho známe ze sešitů) se už standardně nevyrábí,
• nikde není řečeno na jakou teplotu pustit fén nebo žehličku (všude píšou „hlavně opatrně, nespálit atp.“).

A tenhle návod dejte přečíst mně, techničtěji založenému člověku… Musela tedy nastoupit ta nejlepší (ale nejriskantnější) cesta, jak to zjistit – vlastní zkušenost.

Fáze 1 – hrubé odstranění přebytečného vosku

Používal jsem příborový kuchyňský nůž – jak na nábytek, tak na koberec. Na nábytek ale buďte fakt opatrní – hrozí poškrábání laku. Jak vypadal koberec na konci fáze 1 je vidět na fotce. Místy je stále i tři milimetry vosku.

Koberec od vosku po fázi 1

Fáze 2 – hlavní čištění

Nábytek

Používal jsem fén, který jel naplno. Nad místy s voskem jsem přejížděl sem a tam, po změknutí šel vosk celkem snadno setřít kuchyňkou papírovou utěrkou.

Číst dále

Další sen byl tak na půl pracovní.

Přijeli jsme z nějaké výpravy a v kanceláři vybalovali batohy. Vyndával jsem ešus a myslím ještě pončo. Šéfová někam odjela a já šel s kolegyní na oběd. Ulice a město bylo neznámé. Bylo po dešti. Šli jsme po levé straně silnice, po chodníku, kde jsme předešli dva lidi. Chodník se pak stáčel vlevo na lávku a za vodní náhon.

Na lávce kolegyně šla dál, na trám, který ležel přes celou šířku náhonu, na kraji malého jezu. Najednou se s ní trám zvrtnul. A ona zaplula jak hřebík do vody.

Několik málo vteřin jsem čekal jestli se vynoří. Nestalo se tak. Začal jsem volat o pomoc (dva lidé, které jsme předcházeli).

Kleknul jsem si na kraj náhonu a lovil rukou ve vodě. Nikde jsem jí nenahmatal. Stále jsem křičel o pomoc.

Lehl jsem si na kraj náhonu a celou půlkou těla se ponořil do vody a stále hmatal ve vodě. Nahmatal jsem ruku. Stiskla mě. Vytáhl jsem kolegyni na břeh, kraj náhonu. Byla v pořádku. Jen celá mokrá a prochladlá.

Vodní náhon, přidáno v roce 2024, vybenerováno pomocí Bing

V týdnu jsem potkal jednoho člověka a trochu jsme se bavili o rozhodnutích, která lidí v životě dělají. Občas nastanou v těchto okamžicích paradoxní situace, kdy se musíme rozhodnout, kdy musíme vybrat to méně horší řešení.

Jednou z variací na horní odstavec je i ta situace, kdy člověk udělá rozhodnutí, které sice pro něj nebude výhodné, ale bude výhodné pro někoho jiného.

Je to vlastně taková malá variace na dobrovolníkovo dilema (ano, jsme zpět u Teorie her). Typickým příkladem tohoto chování je například panelák a spousta lidí na balkónech, kteří uvidí třeba vraždu. Kdo z nich ji oznámí policii? Ten, kdo ji oznámí, udělá dobrou věc, ale kvůli tomu bude muset na policii (výpověď, ztráta času, komplikace,..).

Podobné to, podle mne, je když jedeš do města a někdo z rodiny Tě požádá, abys vrátil knížku do knihovny. Jenže knihovna je na druhém konci města, kam nejedeš. Ale zajedeš tam.

Ten člověk to nemohl pochopit, že bych něco takového mohl udělat. Je to nenormální? Nebo tohle dělám jenom já?

Na začátek říkám, že i já jsem cyklista a na kole občas brázdím silnice.

Předevčírem, při cestě autem do Žamberka jsme v koloně dojeli tři „cyklistické pseudozávodníky“. Tyhle typy poznáš snadno – stejně oblečení, stejná kola a… v drtivé většině případů minimálně dva vedle sebe. Ano, tak přesně tyto jsme dojeli. Tři modré dresy, vzadu s nápisem FORT (fakt výborná reklama). Třem autům se povedlo jednoho a dvojici cyklistů (vedle sebou jedoucích) předjet. Pak se konečně jeden z dvojice cyklistů zařadil a konečně jeli předpisově. Hned na to se ohlédl, viděl ještě jedno auto za sebou a dal se na předjíždění těch dvou cyklistů před sebou.  Po chvíli i mně se podařilo předjet ten slavný peleton…

Druhá cyklistická příhoda se mi stala včera cestou na nákup. Číst dále