23. 02. 2009 Doba čtení: 4 minut

Co má společného web Skautská křižovatka a moje služební Å koda Fabia? Oboje bych nejradši vyměnil, protože to stojí za prd.

Začnu služebním autem. Je to ono výše zmiňované auto, r. v. 2006, s motorem 1,2 HTP (40kW), provedení hatchback, výbava nějaká normální, najeto cca 50 tisíc kilometrů. Jízda po suché silnici – dobré. Jízda po mokré silnici – jde to. Jízda v zimě po sněhu nebo rozbředlém sněhu – nejde to. V zimě mi to auto připomíná mou starou Å kodu 105L.  Předek si jede kam chce. Pro stopětku s motorem vzadu normální, pro fábii s lehkým motorem vpředu taky normální. Tenhle motor, kterému chybí jeden válec ze standardních čtyř je prostě lehký. Auto nedrží v zimě stopu, adheze skoro žádná, takže jediný rozdíl oproti stopětce je, že stopětka kopec vyjela popředu, kdežto fábie pozadu a ještě to není jisté. Takže moje resume – na zimu tohle auto nee.

A teď ona Skautská křižovatka. Funguje celkem dlouho a myslím, že se na ní nic nezměnilo. Na uživatele vykoukne celkem zajímavá stránka s posledními články. Tím pro mne pozitiva asi končí. Najít něco na křižovatce je celkem porod (asi by víc věděl Džouk nebo vy, které jste rodily). Najít třeba informace týkající se registrace na letošní rok není taky zrovna jen tak.

Ale zkusím to, z nabízených odkazů v horní liště se mé požadované informaci blíží ORGANIZACE. Fajn, další nabídka je: Aktuality, Dokumenty, Kancelář ústředí Junáka, Ústřední orgány Junáka, Odbory a komise, Hospodaření a účetnictví, Vzdělávání, Zvláštní organizační jednotky, Mezinárodní skauting, Důležité informace, Skautská nadace JF. Tak nevím. Jestli nenajdu tu informaci v Aktualitách nebo v Důležitých informacích, tak už nikde. Zkusím to. Ou jé!!! Úspěch! Pátá novinka je o registraci. Až to bude dvacátá novinka nebo bude dávno po registraci, tak už pomůže snad jen ono spásné políčko Hledej vpravo nahoře, které momentálně na dotaz „registrace“ najde 145 výsledků. Příjde mi, že někdy je celkem těžké najít, co zde hledám a potřeba je notná dávka intuice a štěstí.

Další mou zkušeností na křižovatce je registrovaný člen a ten jejich obchod. To je takový dlouhý a starý příběh. V září jsem si chtěl objednat nějaké publikace a tak jsem zabrousil do obchodu, vybral si knížky a chtěl je objednat. Vykoukl na mne seznam knih, celková cena atd. Zkontroluju, vše je ok, dám Odeslat objednávku. Chybová hláška: Nebyly zadané všechny vyžadované údaje. Doplňte chybějící hodnoty zvýrazněných polí. No jo, ale kde jsou ty pole neorané? Si říkam: Safra, jsem se nepřihlásil do systému na křižovatce, to bude tím. Po přihlášení to samé. Pak mi došlo, že nemám vyplněnou adresu v profilu, doplním – a výsledek stejný. Tak jsem kontaktoval křižovatku, popsal problém a za chvíli přišel email, že zprávu předávají. Ok, fajn. Čekám týden, dva týdny. Pořád nic. Žádná náprava ani zpráva. Po skoro půl roce jsem potřeboval objednat nové vlčácké stezky. Raději jsem si založil nový účet na křižovatce a hned vyplnil adresu a chtěl doplnit i fakturační – na středisko. No a myslíš, že se jim tam vešlo: Junák – svaz skautů a skautek ČR, středisko Žamberk? No nevešlo. 🙂 Vysvětluj to pak revizní komisi, že se to tam prostě nevešlo. Tak jsem znova napsal dotaz na křižovatku a po dvanácti dnech stále mrtvo. Stejně tak po balíčku s knížkami a tak čekám dál.

A jako obvykle, podobně jako v každé bondovce, všechny články tady vyjadřují jen můj osobní názor. 🙂

15. 10. 2008 Doba čtení: 2 minut

V sobotu odpoledne, po schůzi ohledně setkání vlčat a světlušek a návštěvě hradu Litice, jsme se vydali si na chvíli zalézt na Studenecké skály.  Pro Aničku a Evžu to bylo jedno z prvních lezení. Jako vždy, Blešák se ujal role hlavního jističe a záchranáře. Já jen fotil.

Lezla jen Anička (ta i dolů) a Evža, hned na začátek Jeřabinovou. Ta je myslím IV-. Å lo jim to moc dobře. Aspoň se neodřely jako já onehdá na jedné II. Myslím, že si posunuly hranici svých osobních možností zas o kousek dál… V Galerii brzy přibudou fotky z lezení a asi jako samostatné album.

A protože sobota byla celkem dlouhá a já se dostal do postele až v jednu, tak jsem si chtěl neděli naplánovat jako poklidný a odpočinkový den. Nakonec to možná i tak dopadlo. Protože mé škodovce do týdne končí technická, byli jsme se s tátou podívat v pěti bazarech po něčem „novém“. Nějak se nám to protáhlo a domů jsme se vrátili až po páté.

Celý tento pracovní týden nějak nestíhám. Nejprve se mi nehodila pondělní pracovní schůze s Blešákem, i úterý bylo nějaký hektický, středa plná práce ze které mne bolí nohy a zítra pro změnu zas do Prahy a k tomu ještě nový pokus o pracovní schůzku. Doufám, že se to do víkendu uklidní a zpomalí…

28. 08. 2008 Doba čtení: 2 minut

Za poslední dobu jich bylo spoustu. Takové, makové, pakové. Tím dnešním hlavním je celkem triviální požadavek na objednání nějakých materiálů z našeho internetového obchodu https://obchod.skaut.cz. Přihlásil jsem se do obchodu stejně jako na Křižovatku, vybral všechno, co jsem si objednat chtěl a jal jsem se odeslat objednávku. Že prý mám vyplnit chybějící pole. Tak jsem si chvíli hrál s políčky, které jsem viděl a nic. Pak si říkám: „Možná někdo zapomněl na Firefox.“ a tak to zkouším i v dalších prohlížečích. a ejhle, vypadá to trochu jinak, více políček a že prý nemám vyplněnou adresu v profilu. No jasně! Vyplním na Křižovatce adresu, uložím, vrátím se zpět do obchodu a… a nic. Adresa nevyplněna. Vracím se zpět, zkontrolovat jestli jsem vše vyplnil a uložil. Vyplnil a uložil. Zpět do obchodu a znovu zkouším. Nic. Po půl hodině to vzdávám… Teď, po skoro dvanácti hodinách, to zkouším znovu a opět nic. Před chvílí jsem vyplnil kontaktní formulář na sk. stránkách a tak čekám na odpověď. Jsem víc než nasr….

PS: Se sociálníma sítěma všech typů na mne nechoďte. Ne, opravdu si nechci vyplnit svůj profil. Ne, opravdu nechci vyhledávat přátele. Ne, opravdu nechci sdílet své kontakty a fotografie. Ne, opravdu nechci nic stavět.

9. 04. 2008 Doba čtení: 2 minut

Dnes to bude celkem asi o třech věcech. O snu, objektivu a nové galerii. Vezmu to odzadu. První (vlastně třetí) velkou změnou je komplet nová Galerie. Věřím, že se Ti bude líbit alespoň tak jako ta minulá. Nahoře v menu už jsem změnil odkaz na novou. Hlavních novinek je hned několik:

• počet shlédnutí každé fotografie,
• možnost hodnotit fotky,
• možnost připsat k fotografii komentář,
• statistiky – obrázky, alba, hodnocení.

Takže hurá do prohlížení a pak dočíst článek.

Pár dní zpět se mi zdál jeden zajímavý sen. Odehrával se v naší klubovně. V průběhu nějaké, snad družinové, schůzky přijela policie v civilu, zavřela nás v klubovně s tím, že venku musí něco vyšetřit. Uvnitř nás bylo asi pět, okenice otevřené, okolo klubovny chodila hlídka. Chtěl jsem v podkroví prolézt ven oknem ve východním štítu. K tomu nedošlo. Poodevřel jsem dveře a nakoukl ven. Remízek byl uklizen, uhrabán až na hlínu. A pak jsem uviděl od Jablonného přijíždět po státovce dlouhou kolonu vojenských vozidel. Zeptal jsem se člověka venku (té hlídky – jediný, kdo tam zůstal), co se to děje. Prý němci, válka, nějaký rozhodčí špatně pískal zapas tuším ve volejbalu a tak jdou po něm. Pak se zase vrátí zpět do vlasti. „To už tu bylo“ jsem si říkal.

A poslední odstavec bude o objektivu. Pořídil jsem si ke svému Canonu další Canon kousek. Objektiv s rozsahem 55 – 250mm, optickým stabilizátorem a krásnou kresbou. Nádhera, krása. Vyfotím a fotky pomocí něj zhotovené ukážu později.

24. 09. 2007 Doba čtení: ~1 minuta

Úspěšně se mi povedlo obnovit databázi, kterou jsem včera zálohoval. Bohužel jsme přišli o několik málo komentářů ze včerejšího večera.

Také jsem by donucen vymazat hodnocení komentářů, takže u všech je nyní nula.

Nyní už vše funguje tak, jak má.

22. 07. 2007 Doba čtení: 2 minut

Včera ráno, když jsem se probudil, pršelo. Můj cykloplán byl v ohrožení. Nezpanikařil jsem a kouknul na net, abych zjistil, jak se to vlastně doopravdy s tím počasím má. Pršet dál nemělo, tak jsem vyrazil. Na kole do Žamberka, odtud pak cyklobusem na Å erlich. Kousek nahoru na Masarykovu chatu a pak už přes Velkou Deštnou domů. Cestou jsem se na chvíli stavil u skautek na táboře. Právě obědvaly a pak odpočívaly po náročném špenátu, který byl k obědu. No a o půl čtvrté jsem již byl doma i s 58 kilometry za sebou.

Navečer bylo domluveno malé posezení RS. Nejdříve na Babetě, nakonec jsme se ale sešli v Marvelu. Účast byla hojná, celkem 7 lidí. A jak už je na fotce vidět, o zábavu nebyla nouze. Falešný policista, hořící gril (stejně jako den předtím – nenechal si poradit, pyroman jeden, – dal tam maso a odešel), marná snaha přiblížit k nám indiána a ještě marnější a nedotažené zdolávaní supa. Došlo dokonce i na zpěv s pochodní v ruce. A nakonec nás tam odtud „vyhodili“ – že prý zahrádka má otevřeno do desíti, takže o půl dvanácté už je opravdu čas se přesunout dovnitř. Příjemně strávené odpoledne…

18. 03. 2007 Doba čtení: 2 minut

Okolo poledního jsme se vrátili z letošního ringa. Hnedka odpoledne mne přemohla únava z posledních dvou dní a donutila mne si jít odpočnout. Spánek to byl zasloužilý. A taky se mi zdál jeden sen…

Turnaj jsme začali vítězným setem, který byl ale pro náš tým na chvilku poslední. Pak už se to s náma táhlo, nějaký to vítězství a nějaká ta porážka. Na konci to bylo fifty – fifty (2x výhra, 2x prohra) a to znamenalo, že jsme nepostoupili. Úplně stejně se dařilo i našim ostatním družstvům. V konečným bodování jsme obsadili deváté až dvanácté místo z dvaceti, což je myslím solidní výkon. 😎 Největším překvapením pro mě byl právě tým, který s námi prohrál svůj první set (i náš první set) – a to tým RYPAKO. Takový tři „nemastní, neslaní“ týpci z Rychnova. Nakonec jim jen těsně uteklo třetí místo.

Navečer následoval bazén. Celkem nás šlo tak asi třicet. Byla to celkem sranda. Vyzkoušeli jsme všechny možný způsoby jízdy na tobogánu (nejezdi pozadu – je to naprd :down: ) a jako nejlepší se mi jevila jízda vleže nohama napřed a nejlíp ve čtyřech najednou. Na druhým místě se asi umístila jízda po břiše hlavou napřed a nejlíp zas ve čtyřech (no, Bachy a její ňadra asi mají jiný názor 😆 ).

No a dneska jsem přijel domů docela domlácenej. Jednak z ringa, pak z bazénu a taky z toho spaní na podlaze. Bolí mě ramena, ruce, kyčle,… Koukám, že by asi byl kratší seznam toho, co mě nebolí. Jo a taky jsem objevil na břiše asi dvacet centimetrů dlouhou odřenou čáru (od trenek to není 😀 ). Nevím, kde se tam vzala, potvora jedna.

No a taky je dneska osmáctýho. Ano, správně. Opět počítadlo. Dneska je na něm 10439, minule to bylo 8890, to znamená přes 55 lidí za den. Jde vám to.

6. 02. 2007 Doba čtení: 2 minut

Tak v noci na dnešek si mi zdály dva sny.
První byl celkem zajímavej. Hráli jsme někde na kraji lesa jednu bojovou hru. Les to byl poměrně vzrostlej, smíšenej, spíš borovicovej a celkem řídkej. Svítilo slunce a vypadalo to na prostředek léta. Mezi stromy, na takový plácku, byl kámen, co vypadal jako oltář. Dvakrát metr krát metr. A na něm byla připoutaná řetězama Bachy. Ruce od sebe, nohy od sebe – klasika. No je teda pravda, že toho na sobě moc neměla. :rolleyes: No a princip hry byl následující. Jeden tříčlenný tým bránil oltář a Bachy před… no prostě aby se k ní ostatní nedostali. Já byl v tom obranným týmu. Vždycky to byli tříčlenný týmy. Vzpomínám si jak jsem zaslechnul nějaký šustění z takový velký zakrslý borovice a pak tam odsud vyběhnul borec v modro-bílým pruhovaným tričku. A tak jsem šel po něm. K zneškodnění stačilo dotyčnýho plácnout. Víc si pamatuju. Celý to mohlo reálně trvat tak půl minuty.

Druhej sen byl asi tak stejně dlouhej. Byli jsme na oddílový výpravě, konkrétně u nás za barákem. Výprava už skoro končila. Chtěli jsme pokračovat západně k už skoro rozpadlý bažantnici (asi 40m za domem :yes: ). Nálada byla taková pokleslejší, že prý Koudy a Kvakin nepřipravili dostatečně dobrej program. 😀 A jak jsme chtěli pokračovat dál, zjistili jsme, že to asi nepůjde. V cestě nám stály dvě klícky, co vypadaly jako drátěný odpaďáky asi metr vysoký. V nich byli nějaký zvířátka. Něco mezi surikatou (ale větší) a jezevcem. To, že tam byli, ještě šlo. Jenže oni plivali do dálky nějakej jed či co. Asi tak na vzdálenost dvou metrů. Takže jsme nemohli vůbec projít. No a to je všechno z tohodle snu.

17. 12. 2006 Doba čtení: ~1 minuta

Vánoce se kvapem blíží, ani mi to tak nepřijde. Nemám moc rád tu komerčnost okolo. Vánoce připomínají možná jen reklamy v televizi a upoutávky v hyper-super-marketech. A to hlavní – sníh – nikde. No a ani ta pohoda – nějak zvlášť se mi ji nedostává.

Je zase sedmnáctého. Jako každý měsíc jsem se číhnul na počítadlo. Než jsem začal psát tenhle příspěvek bylo tam 6499. Minulého sedmnáctého to bylo 5563. Opět chvilka matematiky. Ano je to přes třicet na každý den.

Dneska mi zas není nějak dobře. Ještě mne asi nepustilo to bolení v krku z prostředka týdne. Léčím to čajem a šátkem kolem krku. Další metody, jako třeba pocení (to nejlepší pocení 🙂 ), mi nebyly dopřány. Snad se toho brzy zbavím.

I když ten obrázek je o nemoci, není o té moji…